18. 3. 2017 | Petr Žák
V poslední době je hodně diskutovaným tématem zpřísnění podmínek pro držitele legálních zbraní. Dne 14. března 2017 byla v Europarlamentu schválena zbraňová směrnice, která výrazně omezuje práva držitelů zbraní. Před samotným hlasováním proběhlo zasedání členů Europarlamentu, kteří měli krátký časový prostor na vyjádření svých názorů. Jak se jednotliví poslanci vyjadřovali si můžete poslechnout zde.
Europoslankyně Dita Charanzová navrhovala, aby bylo hlasováno o pozměňovacích návrzích českých europoslanců, toto však bylo zamítnuto. O pár minut později byla samotná směrnice schválena. Při sledování online přenosu z Europarlamentu mě překvapila rychlost, jakou se hlasovalo ihned po debatě, až to na mě dělalo dojem, že je v zákulisí již dávno rozhodnuto. Výroky a argumenty některých řečníků nebo absence dopadové studie změny zákona na jednotlivé země mě v tomto názoru jenom utvrzují.
Směrnice sice není tak přísná, jak byla v úplně prvním návrhu, nicméně je i v této podobě naprosto nepřijatelná. V České republice máme jeden z nejlepších funkčních zbraňových zákonů na světě a spousta zemí by se námi mohla inspirovat. Nevidím sebemenší důvod na našem zákonu něco měnit, navíc ještě pod záminkou boje proti terorismu. Žádný terorista si nebude dělat zbrojní průkaz, všechny restrikce dopadnou na slušné lidi, kteří splnili náročné podmínky pro získání zbrojního průkazu a následně zbraní.
Bohužel stalo se, a Česká republika má 15 měsíců na to, aby směrnici zapracovala do národních zákonů. Co se týče české politické scény, panuje v oblasti zbraňového zákona shoda, a to v tom směru, že evropská směrnice je nepřijatelná. Jednou z možností, jak snížit dopad směrnice na naše zákony, je vložit právo držet zbraň přímo do naší ústavy, jak navrhuje ministr vnitra Milan Chovanec. Rovněž chce napadnout směrnici u soudního dvora EU. Ministr obrany Martin Stropnický přišel s návrhem na sdružení střelců do tzv. branných spolků, díky nimž by si střelci mohli nechat určitý druh zbraní.
Je nutné mít právo na zbraň v ústavě?
Ústavní právo na zbraň považuje spousta lidí za zbytečnost, neboť i nyní umožňuje naše legislativa legálnímu držiteli zbraně zasáhnout v souladu s institutem nutné obrany či krajní nouze. Ano, pokud by tu nebyla evropská směrnice, která nařizuje změny v naší zbraňové legislativě, nebylo by nutné cokoli měnit. Dle mého názoru je navrhovaná změna ústavy pouze reakcí na direktivu z EU, která chce naše občany za každou cenu odzbrojit. Internet je zaplaven různými názory a výlevy typu: „Bude tady divoký západ“, „Ke zbrani se dostane každý“ atd. Nevím, zda jde o nedostatečnou informovanost nebo nízký intelekt pisatelů – nikdo přece nikoho nenabádá, aby se ozbrojoval, nebo aby se zjednodušil přístup ke zbraním. Jediným cílem je, aby lidem, kteří splnili přísné podmínky pro držení a nošení zbraní, zbraně zůstaly.
Manifestace nejen střelců
Právě na podporu ústavního práva na zbraň a proti zbraňové směrnici EU proběhla manifestace na Václavském náměstí. Sám jsem se jí zúčastnil a byl jsem velmi mile překvapen. Nejen úrovní řečníků, kteří mluvili stručně a k věci, ale hlavně chováním účastníků. Všechno probíhalo poklidně, bez vulgarit a incidentů – ostatně jak jinak, když účastníci byli z řad prověřených a slušných občanů – majitelů legálních zbraní. Nebyli však přítomni jen majitelé zbraní z řad myslivců, sportovců, lidí, kteří používají zbraň ke své profesi nebo pro osobní ochranu. Byli zde i občané, kteří zbrojní průkaz nevlastní, ale vnímají regulace z EU jako zásah do svobod občana. Po vystoupení řečníků šli účastníci ve smutečním průvodu k Evropskému domu, kde sídlí zastoupení Evropské komise pro ČR. Organizátoři manifestace měli na úředníky připraveny otázky týkající se zbraňové směrnice EU. Nicméně přestože byl úřední den, našli na dveřích informaci, že je „dnes z provozních důvodů zavřeno“. Taková arogance ze strany úředníků se jen tak nevidí…
Galerii fotografií z manifestace si můžete prohlédnout zde.
Samozřejmě mě zajímal ohlas médií na tuto akci. Ještě ten den bylo možno na webu nalézt spoustu článků a názorů, při jejichž pročítání jsem u mnoha zapochyboval, jestli jsem vůbec byl na stejné akci… Ať už šlo o lživé údaje o počtu účastníků nebo o zavádějící popisky typu „Nové milice jsou připraveny, čekají jen na samopaly“, „Ještě to nezačalo, a je tu snad tisíc naštvaných poloautomatických střelců“, „Vojáci ve výslužbě by taky rádi měli rychlopalné zbraně“, „Zapěli si tu naši českou hymnu a šli domů. Pravděpodobně nabíjet“… Pan Ludvík Hradílek napsal článek „Fotoblog: V Praze vyrostl posed. Příznivci poloautomatické střelby protestovali proti směrnici EU“, který leccos vypovídá o jeho profesionalitě a duševním zdraví. Obdobných článků a názorů lze na internetu nalézt spousty, obrázek si každý udělá sám.
Ozbrojený občan – slušný občan
Jak již bylo řečeno, v České republice máme jeden z nejlepších zbraňových zákonů. Aby člověk mohl držet a nosit zbraň musí splnit řadu přísných kritérií a vykonat zkoušku odborné způsobilosti. Při žádosti o zbrojní průkaz prověřuje policie důsledně dosavadní chování zájemce o ZP (jeho bezúhonnost a spolehlivost), prověřuje nejen opis rejstříku trestů, ale také případné stížnosti či přestupky projednávané na místně příslušném obecním či městském úřadu. Tím je zajištěno, že problémové osoby se k legálním zbraním nedostanou. Na zbrojní průkaz mohou stejně tak zapomenout osoby, které prokazatelně nadměrně požívají alkohol nebo užívají drogy.
Kdo zbrojní průkaz vlastní, ví, že jeho pořízení vyžaduje určitý čas, námahu a finanční prostředky. Stejně tak pořízení zbraně a její zabezpečení nejsou levnou záležitostí. Takto vynaložené úsilí a prostředky samozřejmě motivují vlastníka zbraně, aby zůstal nadále bezúhonný a spolehlivý, jinak by o zbraň přišel. Takový člověk se samozřejmě bude problémům se zákonem vyhýbat, nebude na sebe zbytečně upozorňovat pácháním přestupků v oblasti dopravy, veřejného pořádku atd. Žijeme v době plné stresu a do konfliktu se člověk může dostat, ani neví jak – a ruku na srdce, kdo v životě neměl chuť dát někomu ve vyhrocené situaci pěstí? Majitel zbrojního průkazu si však rozmyslí, jak se zachová, aby o svou zbraň na dlouhou dobu nepřišel. Stejně tak si rozmyslí, zda riskne po náročné oslavě se zbytkovým alkoholem řízení motorového vozidla. Situací, kvůli kterým se majitel zbrojního průkazu může stát z pohledu zákona o zbraních a střelivu nespolehlivým, a přijít tak o možnost držet a nosit zbraň, je velmi mnoho. Osobně se domnívám, že vlastnictví zbrojního průkazu je závazkem a velkou motivací nedopouštět se žádných přestupků (příkladem může být i již zmíněná manifestace, na které se nestal sebemenší incident).
O tom, že majitelé zbrojních průkazů jsou slušní občané, vypovídají i statistiky trestných činů spáchaných legálně drženou zbraní – těch je naprosté minimum. Při nahlížení do statistik je ovšem třeba vyjmout trestné činy spáchané se zbraní kategorie D, kam se řadí například tzv. plynovky. K pořízení takové zbraně stačí totiž plnoletost a svéprávnost, takže trestné činy v tomto případě nelze připisovat na vrub majitelů zbrojních průkazů, jak to odpůrci zbraní s oblibou dělají.
Uchazeč o zaměstnání se zbrojním průkazem? Pro mě výhra!
Dovolím si na majitele zbrojních průkazů, se kterými se často setkávám při své práci, ještě jeden pohled. Již několik let pracuji ve sféře komerční bezpečnosti, kde jako zástupce podnikatelského subjektu zajišťuji pro klienty služby ostrahy majetku a osob. Byť mezi klienty nemáme společnost, jejíž předmět podnikání by vyžadoval ozbrojenou ostrahu, vždycky jsem velmi rád, když si v životopisu uchazeče o zaměstnání přečtu, že je majitelem zbrojního průkazu. A proč? Mám jistotu, že tento člověk nebyl v minulosti nikdy trestán a neměl problémy se zákonem. Jako zaměstnavatel mám totiž jen jednu možnost, jak si bezúhonnost uchazeče ověřit, a to je výpis z rejstříku trestů. Ten mi však nezaručí spolehlivě, že uchazeč neměl v minulosti problémy se zákonem, protože zákon po určité době umožňuje dle závažnosti trestného činu výmaz z rejstříku trestů, tedy zahlazení odsouzení. Stejně tak se nedovím o přestupcích, které mohou o uchazeči rovněž dost vypovědět. Každý zaměstnavatel se v minulosti pravděpodobně setkal i s kriminalitou vlastních zaměstnanců. Naši zaměstnanci mají v náplni práce zejména ochranu majetku našich klientů. Pokud by se sám tento zaměstnanec dopustil krádeže, může to znamenat okamžité zrušení smlouvy s naší společností nebo minimálně velmi vysokou finanční sankci. V případě, že je zaměstnanec majitelem zbrojního průkazu, je riziko jeho selhání podstatně nižší, neboť jak jsem již výše uvedl, nebude chtít přijít do konfliktu se zákonem, aby nepřišel o svou zbraň. Stejně tak to vypovídá o jeho inteligenci, schopnostech a zdravotním stavu, neboť kritéria a náročnou zkoušku pro získání zbrojního průkazu rozhodně nesplní každý.
Osobně jsem zastáncem toho, aby lidé, kteří zbraň chtějí a splňují pro její vlastnění všechny zákonné podmínky, měli možnost si ji pořídit, respektive ji nadále vlastnit. Protože tito lidé nejsou pro ostatní občany hrozbou, ale naopak. Myslím, že jsou přínosem. Mnozí střelci investují čas a peníze, aby se v použití zbraně zdokonalovali a byli v případě potřeby připraveni chránit sebe, své blízké nebo i neznámé lidi kolem sebe.
Častým argumentem odpůrců zbraní je, že na ochranu máme státní ozbrojené složky a civilisté nemají potřebný výcvik. Jenže za prvé, policie nemůže být a nikdy nebude všude, a za druhé, pokud policie na místo přijede a bude ještě koho zachraňovat, nelze mít vždy jistotu, že dorazí profesionálně vycvičený policista. Znám policisty, kteří vnímají svoji práci jako poslání a výcviku se zbraní věnují i svůj volný čas a svoje finanční prostředky, ale také vím o policistech, kteří berou zbraň jako nutné zlo a mají ji v ruce jen na povinných střelbách. Tímto nechci členy ozbrojených sborů hodnotit, či dokonce kritizovat, jen poukazuji na to, že civilista s legální zbraní může být k obrannému zásahu mnohdy připraven lépe než řadový policista (o dovednostech příslušníků policie, jejich výcviku a dalších aspektech jejich práce jsem si povídal s dlouholetým instruktorem bezpečnostních složek Pavlem Černým v článku zde).
Pevně doufám, že se podaří najít způsob, jak se restrikcím zbraňové směrnice EU vyhnout, a práva majitelů zbraní nebudou nijak omezena. Dopadová studie směrnice nebyla zpracována, ale s určitostí lze očekávat, že implementace do našeho zákona o zbraních a střelivu dopadne negativně na většinu majitelů zbraní a podnikatelských subjektů v oboru zbraní a střeliva. S určitostí se dá také říci, že se směrnice nedotkne teroristů, jejichž činy jsou zmiňovány jako oficiální důvod vzniku této směrnice.