+420 604 889 143
info@bestdecision.cz

Rozhovor s osobností střeleckého sportu Adamem Tycem

1. 12. 2017 | Petr Žák

Pro časopis Bezpečnost s profesionály jsem dělal rozhovor s Adamem Tycem o jeho kariéře sportovního střelce, ale také o dopadu nové zbraňové směrnice z dílny EU právě na skupinu sportovních střelců. 

Představte prosím čtenářům Vaši střeleckou kariéru a jakých významných výsledků se Vám podařilo dosáhnout?

Zájem o zbraně jsem měl od útlého dětství, kdy jsem se ještě houpal na plyšovém koni s „koltem“ v ruce, zírajíce s rodiči na mého oblíbeného Vinnetoua. To mi bylo, hádám, pět šest let. Posléze klasika – amatérská vzduchovka, střílení myší na poli na chalupě u babičky. Tam de facto začala má kariéra dynamické střelby. Vzpomínám si, že jeden den jsem udělal rekord – sluníčkáři prominou – 35 myší! Bylo mi skutečně nějakých šest let a ta zlamovačka Slavia byla o chlup větší jak já, na to rád vzpomínám. Bylo to střelecky těžké. Nalít vodu do díry, nabít jednu diabolu, a čekat, až vyběhne myš, a za pohybu ji trefit… Někdy od devíti desíti let jsem začal střílet sportovně s olympijským lukem v Plzni na Dukle. Protože mě moc nebavilo chodit pro šípy, tak jsem zhruba ve stejnou dobu přesedlal na malorážní pušku, a zejména pistoli. Vše na Dukle Plzeň. Ve třinácti či čtrnácti letech jsem zavítal s otcem, taktéž bývalým sportovním střelcem s 1. výkonnostní třídou z dob hlubokého socialismu na střelnici LEIKO v Plzni a pod dohledem instruktorů Uhlíka, Holuba, a zejména Romana Šedého začal střílet ze své první „devítky“ v IPSC střelbě. To se psal rok 2000/2001. Pak jsem se do tréninku pořádně opřel a začal jsem stoupat. Několik národních titulů mistra ČR v hlavní divizi mezi muži spolu s juniorskou kategorií, v roce 2004 první titul mistra Evropy v celkové kategorii mezi muži, kdy jsem de facto opustil ambice na téměř jisté medaile mezi juniory v divizi STANDARD IPSC a naskočil jsem do repre týmu České zbrojovky Uherský Brod. Následoval první a pro mne také nejtěžší první velký titul, tedy celkový mistr Evropy 2004–2007 mezi muži, poté koncem roku mistr Austrálie a Asie. Dále rok 2005, Ekvádor a první titul mistra světa 2005–2008. Pro vysvětlení nutno zmínit, že v IPSC se nejvýznamnější závody konají jen jednou za tři roky. V letech 2007–2008 jsem úspěšně obhájil všechny již zmíněné tituly – mistra Evropy ve Francii, mistra AustralAsie i mistra světa na Bali. Poté jsem aktivní kariéru ukončil a začal se věnovat více osobnímu životu. IPSC a zbraně obecně pro mne ovšem i nadále zůstaly velkým koníčkem. Založil jsem vlastní firmu YOUSHOOT, s.r.o., vlastním střelnici a hodlám se dále věnovat zejména podpoře IPSC sportu, sbírání unikátních zbraní, zejména 20. století, obchodu a také rozvoji nových sportovních talentů, což mě velice naplňuje. Rád pracuji s mladými ambiciózními lidmi. Jsem vděčný i za to, že se mi podařilo stát se jednou ze dvou osob v historii celého sportu IPSC od roku 1976, kterým se podařilo vyhrát celé mistrovství světa v pouhých 18 letech! Druhým zmíněným je kolega, fenomenální střelec Eric Grauffel z Francie. Nikomu dalšímu se to doposud nepovedlo. Je to pro mne velká čest.

Jaký je zájem mezi mladými lidmi o střelecký sport? Má Česká republika v porovnání se světem kvalitní střelce?

Velice dobrá otázka, ČR má skvělou základnu! Na to, jak jsme malinká země, tak pokud jde o zbraně a střílení, máme ve světě obrovské jméno!  Mnohdy se podceňujeme a je to škoda! Máme několik mistrů světa v IPSC, dále olympijské vítěze v jiných kategoriích střelby a několik dalších velmi úspěšných producentů zbraní a munice. Například Sellier&Bellot a Česká zbrojovka Uherský Brod hrají na celosvětové úrovni, řekl bych v TOP 5. Myslím si, že se u nás bohužel objevuje stále trend, že „co je zahraniční, je lepší“. Podle mne to není pravda. Dokládá to poptávka po našich produktech z celého světa, výrobci nestíhají a sami střelci si toho někdy málo vážíme. Netvrdil bych to, kdybych to na vlastní oči neviděl a neměl s tím osobní zkušenost. ČR má obrovský potenciál v lidských zdrojích ve smyslu talentů, dostupnosti vzdělání a zákonů. Problémy vidím v nízkém sebevědomí a státní podpoře. Bohužel velký problém vidím i v pokračujícím trendu zavírání střelnic a v poslední době zároveň v obstrukcích ze strany Evropské unie, která po všech těchto faktorech bez okolků šlape. Nesouhlas národních států rezolutně odmítá a nezajímá ji. Ta jistě všem dobře známá paralela šizených potravin se stejným obalem pro „východní blok EU“ budiž důkazem přístupu a hodnocení našich kvalit od EU. Pokud by se nikdo neozval, jelo by to dál. Vždy musí bohužel přijít skandál, a pak se teprve začne něco dít.

Jsou v České republice dobré (zejména legislativní) podmínky pro sportovní střelce?

Doposud ano. Jak jinak by mohla ČR mít tolik světových šampionů ve střelbě všeho druhu? Taková, s trochou nadsázky, jinak nepostřehnutelná zemička v srdci Evropy. Bohužel Evropská unie dělá maximum pro to, aby tento fakt změnila do formy poslušného vazalského státu kdesi na středovýchodě Evropy, který „skáče, jak EU píská“. Nevím, jestli si to už lidi uvědomují, ale vidím to jako skutečně velký problém! A bojím se, že lidi si stále neuvědomují, že EU mění pravidla hry během hry, a diktuje nám je bez možnosti odvolání.

Jaké podmínky v porovnání s ČR mají Vaši střelečtí kolegové ze světa? Lepší či horší?

Řeknu to takto: od nás na západ podobné, lepší i horší, na východ vesměs trochu složitější a někdy i prakticky nemožné. V jednoduchosti řečeno, čím demokratičtější země, tím větší důvěra vlády ve vlastní občany. Implicitně se dá říct, že tím více platí heslo „zbraně mezi lidmi znamenají svobodu“, a tím myslím i svobodu v projevu a demokracii vůbec. Jako etalon k poměřování práv a povinností občanů bych uvedl Švýcarsko. Neříkám, že máme být kovbojové, tvrdím, že slušný a bezúhonný občan, který hraje podle pravidel a zákonů státu, má být adekvátně odměněn důvěrou státu v občana samotného! Samozřejmě neschvaluji ilegální držení zbraní, pokud je někdo „lump“ a má trestní rejstřík delší než tkaničky u bot, nemá mít právo na zbraň a důvěru státu.

Jak se zbraňová směrnice EU dotkne střeleckého sportu v ČR?

Obávám se, že výrazně! V první řadě je nutno zmínit, že například IPSC sport výrazně utrpí, když bude omezena kapacita zásobníku, a dále, když bude najednou ilegální střílet ze zbraní, které byly původně vojenské. V ČR bude touto změnou dotčen každý, kdo má SA58 pro IPSC. Stejně tak si nedovedu představit, jak bude například IPSC divize Open fungovat s 20rannými zásobníky namísto 30ranných, když konkurence ze zemí mimo EU toto nesmyslné nařízení mít nebude. Poškodí to konkurenceschopnost! Dále jde o fakt, že už teď je jasné, že EU se nezastaví jen u tohoto nařízení! Máme tady dále čerstvě zákaz olova, zákaz puškohledů se zvětšením nad devětkrát, kdy už se jedná o vojenský materiál, například stejně jako tlumiče hluku či plně automatické zbraně! To je přeci zcela absurdní a nelogické!

Jak by se podle Vás měla Česká republika postavit k implementaci zbraňového zákona EU do národních zákonů?

Jednoduše ji odmítnout! Podporuji i žalobu, i když si nedělám iluze o výsledku, když vás soudí stejná entita, která na vás zavádí represe, jak to může dopadnout? Připomíná mi to politické procesy z nedemokratických státních zřízení. Měli bychom to odmítnout stejně jako kvóty na ilegální migranty. Ptám se, budeme zakazovat auta, sekery, plynové bomby, kuchyňské nože? Nebo snad baseballové pálky, hokejky, či motorové pily? Jistě chápete, kam tím mířím. Legálně drženými zbraněmi nejsou spáchány téměř žádné trestné činy! Kdy už někdo hodlá otevřít oči? Pokud jde o směrnici EU, Švýcarsko má například výjimku. Nařízení EU se jej v tomto netýká. Proč!? Jednoduše proto, že má tradici více než 50 let soužití se zbraněmi a tuto podmínku si prosadilo. Zatímco ČR funguje de iure teprve od roku 1989, tak se nás to netýká. Vlastně tento bod se týká jen Švýcarska. Zajímavá náhoda, že? Respektive jejich politici mají větší kuráž. Prostě si nenechají zasahovat do vnitrostátní politiky, s čímž souhlasím. Kde je ono slibované právo politiky národních států z dob, kdy jsme do EU vstupovali? Já ho nevidím! Někam se asi vytratilo a nějak se na něj zapomnělo. Proč? Proč jsou lidé jako ovce? Slepí? Nebo nemají snad čas?

Co mohou dle Vašeho názoru udělat majitelé zbrojních průkazů pro podporu zachování stávající zbraňové legislativy u nás?

Aktivně protestovat! Chodit na mítinky pořádané sdružením LEX, Národní střeleckou asociací a všemi jinými uskupeními, která proti tomuto nesmyslu od EU vystupují. Dát ego stranou, protože jsme všichni na jedné lodi. Až bude EU zakazovat zásobníky do malorážek, ještě budou například biatlonisté vděční za podporu střelců z neolympijských sportů! EU se nijak nezdráhá hlásat, že to, co se právě děje, je pouze začátek; do tří let přijdou všichni střelci i rybáři díky EU o olovo. Ptám se, co bude dál? Můj kolega Bohumil Straka trefně poznamenal, že EU se chová jako zloděj, který se k vám v noci vloupá, ale nakonec slavnostně ustoupí s tím, že si vezme jen polovinu vašeho majetku, a vy jste povinni mu ji dát! Já si dovolím to doplnit, že až tento „slušný zloděj“ přijde do vašeho domu podruhé, tak si odnese i tu druhou půlku a nám zbydou oči pro pláč. V březnu jsme demonstrovali na Václavském náměstí, sešlo se nás kolem tři a půl tisíce, pochodovali jsme pokojně před sídlo EU a chtěli s někým hovořit o našich právech. Nikdo nepřišel, EU měla shodou zvláštních náhod zrovna tento den zavřeno. A tak to vlastně je s celou EU a našimi právy. Smutné, ano, leč ryze pravdivé. Pokud se hned od začátku nepostavíme proti, skrze petice a naše zástupce, tedy politiky, dopadneme zle. Moc zle. Svoboda není zadarmo, musí se vydobýt! A obávám se, že my ji ztrácíme! Vracíme se do dob vazalských států. Nalevo nebo napravo, jaký je v tom rozdíl? Naše suverenita chátrá, a to je špatně, protože na ni máme! Nikoli kvantitou, ale kvalitou, za tím si stojím. Doufám, že si to uvědomí i zbytek národa.

Rozhovor vyšel v prosincovém čísle časopisu Bezpečnost s profesionály (pdf, 44,9 MB).